Sebevražda...

4. července 2008 v 20:15 | Miriabel |  názory
Když tak poslouchám tu písničku, musím přemýšlet nad sebevraždou. Nad tím jaké to je, opustit všechny lidi, které mám rád, nechat je tady a skončit s životem. Co k tomu ty lidi vede? Myslím, že každý minimálně jednou nad ukončením života přemýšlel, protože je to přece jenom takové poslední možné řešení. Taková úniková cesta.

"člověk ze zoufalství
často pomate se" jo, líp už by to říct nešlo. Ze zoufalství, pokud máme něco s čím si neumíme poradit, většinou si sáhneme na život. V tu chvíli máme pocit, že už není nikdo, kdo by za námi stál a byl by nám schopen pomoci, podpořit nás. Možná by v ten moment stačilo tak málo. Ale to druzí nevidí, jsou slepí vůči problémům jiných. A nebo zaměřují svou starost na ty, kteří se snaží být středem pozornosti. Snaží se na sebe upoutat pozornost, vymýšlejí si domnělé problémy. A pak už nezbyde čas ani energie na ty, kteří se tiše trápí.
Některých problémů se snažíme zbavit, ale ony jsou pořád součástí nás. Nenávidíme tuto naši stránku. Ale pořád jsme to my a dokud tady budeme, bude tady i naše temná čtvrtina. Náš problém, který tady je a s námi zde vždycky bude. Nejde vytěsnit, nejde na to nemyslet, nejde to přejít. Jsme to my.

"neprocitnu tady

až na jiným světě" ale proč si všichni myslíme, že na to jiným světě nám bude automatický lépe? Může to být stokrát horší. A navíc - většinou pokud před nějakým problémem utečeme, objeví se (třeba i v jiné podobě) dvakrát horší. Takže jej stejně budeme muset vyřešit. Před životem se prostě nedá utéct. Musí se žít, prožívat, ne přežívat. A čelit i situacím, které se nám nelíbí, ze kterých máme strach.

Sebevrahy na jednu stranu obdivuju. Dokážou to. Mají sílu nechat po sobě na zemi stovky lidí, které milujeme, a bez kterých bychom byli nic. Ale oni jdou za svým cílem a neohlíží se na ostatní. Na druhou stranu je to strašně sobecké, právě vůči těm lidem. Oni by se nám snažili pomoct. Ale náš problém už možná nabyl takových rozměrů, že nemá řešení. Alespoň pro sebevraha. Alespoň pro tu danou chvíli.
Třeba už chybí síla vzchopit se a pokračovat v cestě. Jít dál.

A když už jsme rozhodnuti na stoprocent, jak to udělat? Měla bych strach, že když budu umírat dlouho, pak už nebude cesty zpět a já si přitom najednou uvědomím, že to chci ještě zkusit. Naposled. Ale už to nepůjde... Přijde jenom konec...Cíl bude splněn...Definitivně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.