Proč vždycky chceme, co nemůžeme mít?

7. července 2008 v 12:40 | Miriabel |  názory
A kašleme na to, co máme na dosah ruky?


Joo, tak na to odpověď neznám, vážení...
A vlastně ani nevím, jak to máte vy, ale já nejsem nikdy stoprocentně šťastná, protože toužím po věcech, o kterých vím (nebo alespoň do té doby dokud vím), že je nikdy nemůžu mít.
Chtěla jsem šíleně notebook, dokud mi neležel na stole... Pak už jsem byla jenom u normálního compu a všechno mi přišlo zbytečné.
Ne, nejsem tak rozmazlený fracek, který má všechno na co si vzpomene. Věci dostanu, jenom pokud rodiče usoudí, že je potřebuju. Ale jde spíš o to, že já v tu ráno dostanu pocit - jsou mi k ničemu. Nebo spíše pořád čekám, že se stane něco špeciálního, budu mít notebook = budu moct být na netu do tří do ráno ve svém pokoji při zhasnutém světle a nikoho nebudu štvát. Můžu s kámošema rozvíjet naše velmi "plodné" debaty právě v noci, protože v té době napíšete i to, co vás jindy ani nenapadne. Jenže potom vidíte, že to není proveditelné. Protože jakýkoliv můj pohyb stejně slyší rodiče, kteří velmi dbají na můj kvalitní a pravidelný spánek. /OMG/ A taky přijdou i jiné komplikace.
Jednoduše, sny byly hezčí:). Už jenom proto, že ve vlastní fantazii se žije líp...
Měla jsem ráda jednoho kluka (mno, asi víc než jen tohle:) ) a říkala si, že by třeba bylo fajn být si s ním nějak tak blíže, ale když to chce i on, už to pro mě ztratilo smysl a půvab. Nemusela bych se snažit, mohlo by to být... A najednou už to nejde...
Pořád na něco čekám, pořád se pro to NĚCO snažím dělat různé věci, ale najednou mi dochází, že to nepřijde... Je to jenom moje představa - jakéhosi nenaplněného ideálu... Ale ten nikdy nenestane. Život je všední a pokud ho chceme mít o něco zajímavější, musíme pro to něco udělat my sami, ale stejně nedocílíme zázraku. Jo, věci kolem pro nás ztratí nudnou šeď, třeba budou světle šedé s nádechem do bledě modra, ale ne pronikavě růžové...
 


Komentáře

1 Eveeee Eveeee | Web | 7. července 2008 v 17:53 | Reagovat

jj to znám.. vždycky něco hrozně chcu a když to mám, tak mi dojde, že takové to, co mě lákalo ze všeho nejvíce, zmizelo.. nj je to asi tím, že máme tak dokonalou fantazii.. vše ostatní je na nás krátké.. :D

2 Eveeee Eveeee | Web | 7. července 2008 v 17:53 | Reagovat

btw superníííí ubrázek :) celá ty :D

3 Miss.Maková Miss.Maková | Web | 7. července 2008 v 21:54 | Reagovat

Jj, napsalas to tak ,jak to je...Přesně můj případ, chtěla sjem koloboty,dostala jsem je k narozkám a teď už jsou to prostě jenom normální boty... Žít ve snech někdy neni špatný...;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.