Někdo nám podá ruku a necítíme nic a někdo tak otevře bránu do našeho srdce :)

4. července 2008 v 20:09 | Miriabel |  názory
Tak jsem přemýšlela... Máme na škole holku (možná je jich více, ale ty neznám:o) ), která je sice o rok mladší, ale nedělá jí problém střídat kluky a s téměř každým mít něco více. A třeba ho ani nemiluje... Najdou se tedy kluci, kteří s ní jsou právě jenom kvůli toho jednoho.
Je to samozřejmě její věc a její život a vůbec tu holku neodsuzuju, jenom mi došlo, že bych na jejím místě nezvládla být. Je mi nepříjemné dotýkat se někoho, koho nemám více než ráda. Netvrdím, že s ním musím chodit, protože je na světě jedna osoba, se kterou bych nikdy nechodila, protože to prostě nejde, ale přitom je mi nejbližší a nikoho jsem zatím neměla tak ráda jako jeho. Ale mluvím pořád jenom o dotecích, držení se za ruku a tak:). Pro mě jsou tahle gesta stokrát důvěrnější než to ostatní. Nevím proč, a moc lidí mi v tomhle nerozumí. Možná je to tím, že jsem měla kluka, který se mnou chodil jenom kvůli vzhledu, nebral mě jako někoho, kdo má duši, nějak přemýšlí a má své názory. Spíše jsem byla na chlubení před kámoši, ač to zní divně, a jako hračka. Naštěstí to nevydrželo dlouho... Docela brzo jsem procitla a přestala na svět koukat růžově (pro tu chvíli:)). Takže pro něj neznamenalo nic, když jsem ho třeba pohladila po tváři nebo ho vzala za ruku, vlastně to ani nechtěl. Bral to asi úplně jinak a mně to tenkrát strašně mrzelo... Teď už bych s nikým takovým chodit nedokázala, a proto mám strach začít chodit vůbec s někým. Navíc bych si musela být jistá, že toho člověka opravdu miluju a to si nejsem nikdy u nikoho. Protože zatím nepřišel kluk, kterého bych měla radši než toho, o kterém se zmiňuju výše. Někoho mám třeba strašně moc ráda a dokázala bych s ním být pořád, celé dny i noci, pořád se máme o čem bavit a je to s ním super. Kámoška říká, že spolu psychicky chodíme. Ale já vím, že fyzicky bych to nedokázala. Pak by mi začal být odporný...
Nevím proč a nerozumím tomu... Měla jsem s tím problém i v tanečních. Protože při tanci jste s partnerem hodně blízko. Začátky byly děsné, ale v pokračovacích už jsem si zvykla - na partnera. Akorát pak byl děs tančit s někým novým :).
Možná jsem pro vás zvláštní já, možná ta holka... Sama nevím, co je lepší. Snad nějaký střed... I když to je otázka. Asi bych nechtěla být jiná...
A jak to cítíte vy?
 

Komentáře jsou uzavřeny.