Můj názor na... interrupci

4. července 2008 v 20:08 | Miriabel |  názory
Nejsem ani pro, ani úplně proti... Hodně záleží na situaci.
V prvé řadě se mi nelíbí, když spolu něco mají lidi, kteří nejsou ani psychicky ani materiálně připraveni mít dítě. To je vlastně počátek problému, ale s tím asi nic udělat nejde, protože je to každého osobní věc. Asi hodně záleží na výchově, přesvědčení, zodpovědnosti... Nikoho neodsuzuju, každý už určitě zažil nějakou situaci, kdy nebyl schopen myslet hlavou a už vůbec ne do budoucnosti. Něco spontánně udělal, nekoukal dopředu ani dozadu a pak litoval. Jenomže tohle je chvíle, která nám může všechny představy o životě totálně rozbourat. Najednou se nebudeme rozhodovat sami za sebe, ale ještě za někoho druhého, který na nás bude závislý.
Stojí nám tedy pár minut nejintimnějšího vyjádření lásky a něhy za to všechno okolo? Na to za všechny odpovědět nedokážu... Ale já bych to asi neudělala, pokud bych si nebyla aspoň z poloviny jistá, že za mnou budou stát rodiče, když si dítě budu chtít nechat a pomohou mi. Přistoupit k druhé variantě (potratu) musí být hodně těžké. Nést si s sebou celý život vzpomínku, že jsem zabila dítě. Tvora, který chtěl žít a já mu nedala šanci. Neuměl se bránit a potřeboval podporu, ale nedočkal se ji. Pro někoho je to jenom shluk buněk. Nesouhlasím. Ten "shluk buněk" už má totiž duši, brání se a chce jednou spatřit modrou oblohu, plakat štěstím, milovat, něco dokázat. A to všechno může, pokud mu to jedním ANO nezakážeme...
Měli bysme si proto předem uvědomit, že se to VŽDYCKY může stát... A být na to připraveni, ať už na tu či onu variantu. A mít partnera, kterému důvěřujeme a můžeme se na něho stoprocentně spolehnout ve všech záležitostech. Myslím, že o tomhle by měli rozhodovat oba společně, nemá mít větší právo na rozhodnutí žena či dívka... Proč? To dítě je přece obou. Stejně tak otce jako matky. Bez toho druhého by tady nebylo.
Když ta dívka dítě porodí a nenechá si ho, ale dá jej do kojeneckého ústavu, nepřipadá vám to jako lepší řešení? Možná se nebude mít nejlépe, ale aspoň se bude mít nějak:). Chápu, že si dítě nechce nechat, pokud dojde ke znásilnění nebo by se mělo narodit postižené. I když s tím znásilněním je to jako oplácet zlo zlem, ale chápu to. Nikdy jsem nic takového nezažila, naštěstí, a tak nemůžu soudit, třeba bych se sama zachovala stejně.
Je to každého osobní věc, nikdo vám do takového rozhodnutí nemá právo mluvit. Ale já bych se třeba bála vzít život, když ho sama neumím dát...
 


Komentáře

1 Burow Burow | 23. srpna 2011 v 19:03 | Reagovat

Souhlasím s každým slovem, mám na interrupci úplně stejný názor.
Naštěstí jsem se nikdy nemusela touhle otázkou u sebe zaobírat, bylo mi souzeno jen jedno děcko a i když mě rodiče, hlavně maminka - nutili, abych interrupci podstoupila, (mamince se nelíbil můj partner) já si mimčo prosadila.
Byla jsem totiž dávno dospělá a tak jsem to ustála v pohodě.
Otěhotnět podruhé se mi už nepodařilo a dodnes mě jímá hrůza z toho, že kdybych poslechla rodiče, mohla jsem být bezdětná. :o((

2 miriabel miriabel | 25. srpna 2011 v 10:27 | Reagovat

Burow: Tak to mě mrzí :(. Taky si myslím, že pokud někdo otěhotní, není jen nepodstatný omyl, ale že se to z nějakého důvodu mělo stát právě teď. A pokud do přírody zasáhneme, můžeme hodně pokazit. V tomhle případě je asi nejhorší, že to rozhodnutí nejde vzít zpět. Ať už je jakékoli.

Rodiče to myslí dobře, ale i jejich rady z lásky nás mohou někdy zranit... alespoň takový pocit občas mívám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.