Dal jsi mi hodně, a proto tenhle článek

13. července 2008 v 0:13 | Miriabel |  koš
Sedíme naproti sobě, ty jsi dokonalý jako vždy nebo si to alespoň myslíš. A já bílá jako stěna a štíhlejší než dřív...
Bavíme se o všem a rozumíme si i beze slov. Nad našimi hlavami září štěstí. Fakt jo. Stačí se jenom pozorně podívat. V tu chvíli ti patřím úplně celá a přitom jsme od sebe vzdáleni víc než o intimní hranici. Všichni spí, ale my dva nemusíme. Hřeje nás láska a zároveň studí nejistota. Ty miluješ představu, jaká jsem a já zase iluzi o tobě. Známe se dlouho, ale zatím o sobě vlastně nevíme nic.
Pak přijdou chvíle, vlastně přesně o týden později, kdy si opakujeme Silvestr... Už nejsou tak nevinné, tak naivní... Byl jsi první kluk, kterému jsem dala pusu z lásky a s ním klíč od mojeho srdce. Bylo to nádherné, teď už nechápu, jak mohlo, ale ta vzpomínka pořád je a navždy zůstane.
Vím, jak chutná rozžvýkaná žvýkačka uchovávaná v puse 12 hodin:), čokoládový polibek a pohled na tebe těsně po probuzení. Je to sladké a zároveň šíleně hořké.
Nemůžu říct, jestli jsem zažila něco hezčího, možní jinačiho, to jo... Jenže ty zážitky ještě pálí, tenhle už ne. Navždycky budeš něco víc než jen bývalý kamarád, spolusedící v ajině. Budeš někým, kdo mi ukázal, alespoň na chvíli, smysl života. Dal mi motivaci, tak velkou, jak to nikdo jiný nedokázal. Dělala jsem hlouposti, ale milovala tě. A tak stejně vím jistě, že už je to pryč...
Možná až dneska, možná už včera...
 


Komentáře

1 jesí jesí | Web | 13. července 2008 v 13:39 | Reagovat

tak tenhle článek je úplně nádhernej... a úplně to samý někde uvnitř cejtím taky , ale nedokázala bych to takhle napsat......

2 herzig-traum herzig-traum | Web | 13. července 2008 v 16:57 | Reagovat

pěkné... hezky napsané!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.