Nepromlčená láska

12. listopadu 2017 v 19:37 | miriabel |  miriabel
Věnováno Tobě, ač Ti to nejspíš nikdy nedám přečíst.
Protože... Bez Tebe už by byl můj život hrozně smutný a nudný. Obrovské díky Bohu, že jsi to předevčírem přežil.

 

Seznamky

11. listopadu 2017 v 18:18 | miriabel |  názory
Moje kamarádka si zřídila před několika měsíci účet na seznamce. Postupně mě informuje o svých zkušenostech, zážitcích, chlapech, co se s nimi poznala nebo o těch, co jí zatím jen "poslali úsměv".

Než si založite profil, vyplňujete přes hodinu dotazník, na základě kterého se vygeneruje Vaše povaha, priority, zájmy. Vyplněné údaje server použije pro vyfiltrování vhodné protějšků tázaného.

Zdá se to být efektivní.


Stačí se připojit a najdete člověka, se kterým máte stejné životní cíle a navíc - postrádáte to samé - životního partnera.

Ale je tomu opravdu tak?

Můj přítel jednou říkal, že seznamka je obdobou nevěstinců, akorát se na nich neobchoduje se sexem, ale s lidskými city, které zákazníkům seznamek chybí. A business s obojím je výnosným, tedy za něj lidé stále chtějí platit. Ostatně, na otázku, proč tomu tak je a proč si spíše zaplatíme za sex či lásku nebo aspoň naději, že ji získáme, nám nejlépe odpoví Maslowova pyramida potřeb.

Než se pustím do nějakého svého pohledu na seznamky, považuju za důležité napsat, že mým úmyslem není snažit se dokázat, že si na seznamce nelze najít partnera. Ostatně, znám pár lidí, kterým to vyšlo. Jedněm jsem se vloni nedostala na svatbu. Jsou spolu šťastní už minimálně 8 let.

Já bych na seznamku moc nechtěla. Mám totiž ráda spontánnost. Dodneška mě svrbí v břiše ti samí motýlci, když si vzpomenu na nesmělé poznávání se s mým přítelem. Nechtěla bych o ty pocity přijít.

A taky... můj přítel absolutně neodpovídá kritériím, která bych si pro výběr partnera zadala já.
A to je na tom celém právě to nejkrásnější. Ta vzájemná snaha porozumět si, byť jsme každý jiný. Neupadající touha nevzdat to, protože se milujeme.
Naučil mě dívat se na svět i jeho pohledem a ten můj přestal být tolik omezený.

Mám spoustu kamarádů, kteří odpovídají mým představám o ideálním partnerovi. Ale chybí tomu to něco navíc, co nejde vyjádřit slovy, vynutit si nebo vytrvalou snahou v sobě vyvolat.
Láska buď je a nebo není.

Nechci tím říci, že bych na sezmaku nešla nikdy v životě, kdo ví, co jednou přijde... Nevím.
Jen si myslím, že láska nejde vtěsnat do žádných tabulek.

Taková ta osudová... Každý jednu máme.

17. října 2017 v 21:24 | miriabel |  oblíbené
"Pečlivě slepený nový život se roztříštil napadrť. Nikita nebyl schopen jediné myšlenky. Měl jen pocit kosmické prázdnoty, ze které všechno uvnitř skučelo a propadalo se do horoucích pekel...

Jestliže někdo rozbije tvoji samotu, už se ti ji nikdy nepodaří znovu dosáhnout. Je to jako snaha přestat kouřit: stačí ji okusit jednou, a propadneš jí na celý život.
Nepomáhá dokonce, ani když si uvědomíš, že člověk, který si k tobě jednou proklestil cestu, už není. Změnil se k nepoznání. A už nikdy víc tě nebude moci očarovat svým nebezpečným kouzlem. Ani kdyby chtěl...
A samozřejmě to nedokáže ani nikdo jiný.

Je to definitivní ortel a podat odvolání nelze.
Avšak smutek tě neopustí.

Někdy se chce zakřičet: "Kdybys raději nikdy nebyla!"
Ale víš, že to není rozumné.
A stále si opakuješ jako modlitbu, jako zaklínadlo, jako mantru: "Dobře, že jši! Dobře, že se to stalo. Děkuju, žes mě zničila, děkuju, děkuju, děkuju!"

KDYBYS RADĚJI NIKDY NEBYLA!

...

Žádná láska, jak se píše v románech. Zkrátka její tvář, kterou nikdy předtím neviděl, už znal. Tak, jako člověk může znát jenom tvář někoho blízkého, na kterou se díval celý život."

Zdroj: KLJUČARJOVOVÁ, N. Rusko - vagon třetí třídy. 1. vyd. Český Těšín: Eroika, s.r.o., 2014. s. 72-74. ISBN 978- 80-87409-25-1.

Další články