City

Sobota v 13:58 | miriabel |  miriabel
Někdo tomu říká komplikovaný stav, já spíše pochopení sama sebe. Mám to už v sobě dlouho, jenom se mi o tom nechtělo s nikým mluvit. Včera mi trvalo 1,5 km plavání, než jsem si sesumírovala v hlavě, co vlastně chci napsat a zda vůbec.
Na to, co teď budete číst, nejsem zrovna hrdá. A viním za to všechno jen sama sebe, kdyby to tak náhodou nevyznělo.
Pro pochopení přítomnosti se musím vrátit o pár let do minulosti.
Bylo mi 17, byly dvě hodiny ráno. Stála jsem mlčky před domem s mým tenkrát nejlepším kamarádem a koukali jsme na sebe. Nevím, kolik hodin jsme tam spolu stáli, než se odhodlal prohlásit: "Je to tím, že tě mám mnohem radši, než jako kamarádu. Víš, jak to myslím. Ale to neřeš, snad se to jednou odsune na druhou kolej..." Už si to nepamatuji doslova, ale tak nějak, hodně stydlivě, mi to tenkrát řekl. Stála jsem naproti něj a bezradně přešlapovala z nohy na nohu. Dívala jsem se do země, nezvládla jsem ten pohled na něj. Nechtěla jsem vidět, jak se trápí. Měla jsem ho taky ráda. Byl hrozně fajn, hodný, chytrý, rozuměli jsme si opravdu hodně, měli jsme stejné zájmy a v tom, v čem jsme se lišili, jsem ho děsně obdivovala.
Jenže... já se pořád trápila pro svou první lásku. V hlavě jsem si vytvářela příběhy, jak se k sobě jednou vrátíme, že to tak má být. Nedokázala jsem milovat někoho jiného. Já ani vlastně nechtěla zapomenout. Milovala jsem ty chvíle, kdy jsem sama běhala lesem a v duchu si s ním povídala, kdy se mi v hlavě odehrávala naše společná budoucnost.
S tím chlapcem, co mi tenkrát nad ránem tak bezradně vyznal lásku, už jsme pak nikdy nebyli kamarádi.
 

Bez lepku a mléka. Nedobrovolně.

15. listopadu 2016 v 23:53 | miriabel |  ulcerózní kolitida
Jak už víte z některých starších článků, nemůžu jíst lepek, mléčnou bílkovinu a (k tomu, z toho, kvůli tomu - kdo ví) mám taky ulcerózní kolitidu - chronický zánět tlustého střeva.
Byly doby, kdy jsem mohla jíst jenom maso, dušenou zeleninu, dušené ovoce - jen určité druhy - a sem tam rýži.
Ty jsou naštěstí momentálně zažehnány.
Pro ty z Vás, kteří mají podobné zdravotní problémy nebo jenom chtějí zkusit nějakou (zdravější) změnu, mám pár tipů na výrobky, které můžu bez problémů jíst. Odzkoušeno vlastním tělem :).
Píši to tady, protože sama vím, jak těžké je vůbec najít něco, co mi tělo schválí, že teda stráví. U střevních zánětů (ale i u alergií se snášenlivost některých potravin člověk od člověka liší), a to i v remisi, je bohužel hodně individuální, co kdo může a co ne, takže Vám nemohu zaručit, že to nebudete mít třeba přesně naopak :).

Bucket List

11. listopadu 2016 v 23:48 | miriabel |  miriabel
Co to vlastně bucket list je?
"A number of experiences or achievements that a person hopes to have or accomplish during their lifetime."
(Zdroj: Slovník, ver. 2.2.1 (178). Copyright © 2005-2015 Apple Inc.)
Bucket list je tedy zkráceně seznam věcí (úspěchů, zkušeností, zážitků), které chceme udělat (dosáhnout jich) před smrtí.

Jak tedy slovní spojení bucket list vzniklo?
"From the phrase kick the bucket 'die', popularized by the 2007 film The Bucket List."
(Zdroj: Slovník, ver. 2.2.1 (178). Copyright © 2005-2015 Apple Inc.)
Bucket list pochází z fráze nakopnout kyblík, což bychom do češtiny přeložili jako naše natáhnout bačkory.


Ke zpopulárnění výrazu došlo filmem The Bucket List z roku 2007. Do češtiny byl přeložen jako Než si pro nás přijde a co jsem tak slyšela, je to skvělý film. V hlavních rolích hrají Jack Nicholson a Morgan Freeman.
Ne úplně o to-do listu, ale o stanovení si cílů, co musí být splněny před smrtí, jako prostředků k vyrovnání se ztrátou chuti do života, pak vypráví film About Schmidt (O Schmidtovi). I v tomto filmu hraje hlavní roli Jack Nicholson. Na internetu se můžete dočíst, že by film nebyl o ničem, kdyby mu Nicholson svým talentem nedodal šťávu. Já jsem zase slyšela, že se jedná o moc smutný, ale zároveň krásný film o tom, jak se vyrovnat zejména se ztrátou člověka, kterého milujeme a dalšími peripetiemi, co život přináší.

Ale nechme už filmy stranou...
Na oba dva se nejspíš v brzké době podívám, protože po The Secret Life of Pets už nepůjdu na Trolls jenom proto, že se mi ty postavičky líbí. Raději už vybereme nějaký dospělejší, u kterého nás zaujme více děj než obří oči animovaných zvířátek.

Konečně se dostávám k tomu, proč vůbec tenhle blog píšu...
Bavily jsme se o bucket listu v angličtině a mě napadlo, že bych si ten svůj mohla vytvořit. Teda, vytvořit není úplně přesný výraz, spíše sepsat, protože věci, které chci zaručeně stihnout před tím, než natáhnu bačkory, mám v hlavě už nějakou dobu a průběžně svůj neexistující seznam doplňuji o další položky.


Můj bucket list:
  • naučit se jezdit na skialpech
  • projezdit Jeseníky (případně i jiné hory samozřejmě) na kole
  • vydělat si jednou na dům v blízkosti Tater a (samozřejmě) najít si tam práci
  • zalyžovat si v Alpách
  • naučit se malovat (alespoň chodit do výtvarky)
  • naučit se základy ruštiny
  • absolvovat kurs kaligrafie
  • nenechat si ujít žádný konzert mých hodně oblíbených rockových skupin konající se v mém okolí
  • najít si životního partnera, co bude mít rád hory, sport, rock a zároveň nebude zarytý ateista
s tím je v podstatě spojeno
  • mít svatbu v kostele
a neustále si
  • nacházet více času na focení (pokud se hrozíte nad kvalitou fotek v článku, tak je ta kočka bohužel zvěčněná mobilem - a to je přesně, o čem mluvím - nosit s sebou více foťák a ne jen neustále litovat, že v těch pěkných chvílích se mnou nikdy není :)).
Splněno:
  • zlepšení zdravotního stavu (remise UC)
Moc by mě zajímalo, jaký je Váš názor na seznam věcí, co byste chtěli zvládnout do smrti. Máte vůbec nějaký nebo si myslíte, že je to hloupost? A pokud jej máte, co obsahuje?

Další články